KOPECKÁ TEREZA: SNÍM V DIVOČINĚ (CONTINENTAL DIVIDE TRAIL)

Tereza Kopecká s manželem přešli v roce 2019 za 170 dnů 2 650 mil Pacifické hřebenovky. O tom vypráví autorčina první kniha V horách sNím. V roce 2022 vyrazili na druhou transamerickou trasu – na Continental Divide Trail (Stezku kontinentálního rozvodí), který vede podél oceánského rozvodí od mexické hranice až po kanadskou v provincii Alberta. Prošli státy Nové Mexiko, Colorado, Wyoming, Idaho a Montana. Za 160 dní ušli 3 589 km, prošlapali 4 páry bot a nastoupali 105,8 km. Autorka opět zpracovala své deníkové záznamy do knihy a doplnila je vlastními fotografiemi. Jak se jí to povedlo, posuďte sami.

Irena Bartošová: Recenze knihy SNím v divočině.

Krátká recenze: boží! Ale jelikož ráda vyprávím, bude recenze delší. Předně musím ocenit, že nás autorka seznámila s tím, co se stalo v mezidobí mezi prvním a druhým trailem. Vznikl tak jakýsi seriál, který, doufám, jen tak neskončí a dožijeme se spousty sezón se spoustou epizod. Také velmi oceňuji podkapitolku o tom, jak vlastně na tuto kratochvíli reaguje okolí a říkám si jedním slovem Why? Vždyť jen díky Terce s Lubou a jejich trailovému seriálu můžeme i my s běžným „normálním“ životem něco zažít a bojovat tak s trudomyslností všedních dní. Obecně se mi i líbí kapitoly ryze praktického rázu a to, jak vlastně vypadá stravování a co si s sebou vlastně všechno berou. A jsem ráda, že jsem se dozvěděla i o přesahu cesty a o tichém společníkovi, který „šel“ celou cestu s nimi.

No a teď hurá na cestu. Někdo by mohl říct: „Deníkový záznam? Probůh, co tam jako o každým dni píše? To musí být nuda!“ Prej nuda! Nenechte se zmást. To, co Terka popisuje v každém jediném dni, no za to by se nemusel stydět ani Harry Potter se svými příhodami, včetně dní, kdy vlastně nikam nešli. Upřímně jsem se nasmála, byla dojatá, bála jsem se i zažila pocity harmonie a klidu. A to vše v pohodlí svého gauče. Z pohovky jsem se tak dostala na spoustu krásných míst a díky nádherným fotografiím byl zážitek o to víc intenzivní a opravdový, potkala jsem nové lidi a zažila setkání s různými zvířaty – ok, při čekání na medvěda jsem se rozhlížela i na svém reálném krátkém úseku pohovka – WC, jestli na mě někde zpoza futer nevyskočí. Ne, že bych byla takový lenoch, ale opět přišla i druhá kniha v době, kdy podobnou cestu nemohu uskutečnit ani náznakem, i kdybych sebevíc chtěla. Takže díky, díky za strhující cestu, úžasné zážitky a za to, že jsem mohla „jít i tentokrát s vámi“. Těším se na další!

Recenze Václava Němce:

Přečteno za tři dny. Knihu hrozně moc doporučuji. Nádhera. No já se moc bavil, Tereza je velmi velmi vtipné „děvče“, její dialogy s Lubošem jsou nezapomenutelné a navíc máme stejnou obsesi, tzn. posedlost potkat ve volné přírodě losa (moje nejoblíbenější zvíře). Zatímco jí se to povedlo už na trailu, mně se to povedlo po cestách Amerikou, Kanadou a Švédském až v Čechách, 6 km od Prachatic, v předhůří Šumavy. Jo a a dost jsem si užíval věty psané kurzívou. Když jsem psal na AT deník, také ty věty kurzívou (pod čarou) byly ty nejzásadnější a tady to bylo hodně podobné. Pro mne výborné čtení (miluji zápisky z trailů) a řadím ho hned za Skvělou samotu Holanďana Tima Voorse. Bylo mi moc líto, že kniha končí, ale chápu, že kvůli mně to zpátky na otočku T + L nepůjdou. No a těším se samozřejmě na další knihu z Appalachian trailu, na který se Tereza a Luboš chystají vydat.