ŠEDIVÝ VÁCLAV: TÁBORSKÝ SOCHAŘ JAN VÍTĚZSLAV DUŠEK

Nový produkt

První monografie sochaře Jana Vítězslava Duška (1891–1966). Obsahuje životopis, sochařovy vzpomínky, popis a fotografie Duškových děl, soupis duškovské literatury.

Formát A4, 400 stran, 724 fotografií, pevná šitá vazba. 
ISBN 978-80-86659-48-0, 1. vydání, 2016. Obsahdíla v plenéru.

Více informací

Hmotnost: 2,20 kg

400 Kč

Více informací

Jan Vítězslav Dušek se narodil 8. června 1891 v Makově u Tábora. V letech 1905–1909 vystudoval C. a k. odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší, oddělení pro sochaře. Zbytek roku 1909 strávil na praxi ve Vídni a Štýrském Hradci. V letech 1910 až 1911 se zkoušel samostatně uchytit v Praze. Roky 1912 až 1914 prožil jako zaměstnanec v různých vídeňských ateliérech. Během 1. světové války sloužil u 75. pěšího pluku v Haliči a v Debrecíně. Demobilizován byl koncem roku 1919. Od ledna 1920 se usadil v Táboře.
V září 1921 začal Dušek studovat na pařížské Académie de la Grande Chaumiere u profesora Émile-Antoine Bourdella, žáka Augusta Rodina. V Paříži Dušek poprvé pobyl jeden a půl roku, následovalo pět krátkých zájezdů v pozdějších létech, kdy se zdržel vždy 2–3 měsíce. České biografie uvádějí, že v roce 1922 souběžně studoval na pařížské Ecole du Louvre v oddělení Historie Générale des Arts. Na jaře 1931 obdržel stipendium od ministerstva národní osvěty pro studium v Britském museu v Londýně. Pravidelně podnikal delší studijní zájezdy do ciziny – do Itálie, Německa, Chorvatska, Belgie.
Od roku 1922 Dušek pravidelně vystavoval v jarním Salonu Société Nationale des Beaux- Arts v Paříži. Byl natolik úspěšný, že dne 10. června 1922 ho Société Nationale des Beaux- Arts (Národní společnost krásných umění) jmenovala „Associe“ (tj. „Přijatý“, řádný člen) v sekci rytců a medailérů, s právem vystavovat práce na výstavách této společnosti bez jury (bez předběžného přijetí porotou). Stejného uznání v sekci skulptury oblé se mu dostalo nejprve v roce 1931, kdy byl jmenován členem mimořádným, a posléze v roce 1935, kdy se stal členem řádným. V roce 1924 získal za sochu Lučištníka bronzovou medaili na VIII. olympiádě v Paříži. V roce 1925 obdržel stříbrnou medaili za sochu Běžce na pařížském jarním Salonu a stříbrnou medaili na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby. Koncem roku 1925 vystavoval Běžce v londýnské Galerii Královské akademie na vyžádání International Society of Sculptors, Painters and Gravers v Londýně. V roce 1926 se zúčastnil v Benátkách XV. mezinárodní výstavy umění Esposizione internazionale d'Arte della citta di Venezia. V roce 1936 na XI. letní olympiádě v Berlíně vystavoval v umělecké soutěži plastiku Herkules. V roce 1925 byl Dušek zakládajícím členem Sdružení jihočeských výtvarníků.
Za svůj život vytvořil – kromě interiérových prací – přes 250 kamenných i bronzových soch, pomníků padlým, pamětních desek, reliéfů Krista pro sbory CČSH a náhrobků, rozmístěných po celé republice od Chebu po Hradec nad Moravicí, především však v jižních a jihovýchodních Čechách. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Národní galerie, Alšovy jihočeské galerie, Husitského muzea v Táboře, Muzea Jindřichohradecka a jinde. Poslední pískovcový pomník padlým – 270 cm vysokou postavu muže pro Strakonice – vytesal ve svých 67 letech. Jan Vítězslav Dušek zemřel 2. března 1966 v Táboře, je pohřben na táborském novém hřbitově.
Kniha je členěna do tří částí. První přináší Duškův životopis, ilustrovaný fotografiemi z jeho života, které se zachovaly v rodinném archivu a v digitálním archivu Šechtl & Voseček. Text je doplněn snímky plastik, reliéfů, medailí a plaket z jednotlivých let, nacházejících se v depozitářích muzeí či galerií a v soukromých sbírkách. Graficky jsou odlišeny výňatky z Mistrova rukopisu vzpomínek.
Ve druhé části jsou uvedena díla, volně přístupná ve veřejném prostoru, ale i ta, která byla z různých důvodů odstraněna a zničena – některá nepřežila nacisty, jiná komunisty, mnohé náhrobky byly zrušeny. Sochy, pomníky, pamětní desky a funerální plastiky jsou seřazeny podle četnosti výskytu v jednotlivých krajích Čech a Moravy. Nejprve však uvádím Duškovy realizace v Táboře a na Táborsku, však jich také je nejvíce.
Na konci knihy naleznete Duškem navržené odznaky, seznamy jeho prací v exteriéru i v muzeích a galeriích a seznam duškovské – nejen použité – literatury.

Ke stažení